670
75 Strasbourg Cedex, France
Věc: Dodatek stěžovatele ke stížnosti 66981/12
(právo pěstovat a zacházet s konopím)
1.
Z podnětu
Okresního státního zastupitelství v Prostějově došlo v roce 2013 k obnově
procesu, který je předmětem stížnosti Soudu pro lidská práva 66981/12. Státní
zastupitelství požádalo soud o zrušení trestu pro stěžovatele pro jeho údajnou nepříčetnost
v roce spáchání údajného trestného činu (2009), které Okresní soud
v Prostějově vyhověl a stěžovatele pro údajnou nepříčetnost osvobodil (viz příloha 1 – rozsudek Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 104/ 2010 – 803 ze dne 6.8.2013). Následně soud nařídil stěžovateli ochranné protialkoholní léčení, přestože neexistoval jeden jediný záznam či snad lékařský požadavek, že má stěžovatel s alkoholem problém. Soudněznalecký posudek o údajné nepříčetnosti stežovatele, který prý nechápe, že páchá trestnou činnost, se rovněž neopíral o žádný důkaz či zdravotnický záznam, který by tvrzení státního zastupitelství
dosvědčil, naopak soudu bylo kromě jiného doloženo, že stěžovatel v roce
2009 získal vládní cenu za vzdělávání veřejnosti v léčbě konopím a je
zakladatelem výzkumu „Konopí je lék“ (2008), dále pak získal v roce 2009 cenu
ministrů Evropské unie za vybudování a příkladné provozování první české
bezbariérové školy pro dospělé a dále byl stěžovatel v roce 2009 na návrh
nadace Schwab Foundation vyhodnocen jako semifinalista soutěže auditorské
společnosti Ernst & Young Podnikatel roku v kategorii Sociálně prospěšný
podnikatel (viz příloha 2 – vyjádření Národního koordinátora protidrogové politiky Úřadu vlády ČR k odborné kompetenci stěžovatele ze dne 25.5.2011).
S ohledem na celkové vyčerpání stěžovatele, který byl za totožné
jednání, které je předmětem stížnosti
66981/12, obviněn ještě v roce 2010, 2011 a 2012, se stěžovatel
proti zprošťujícímu rozsudku soudu neodvolal a čeká na rozhodnutí Soudu pro
lidská práva, neboť je přesvědčen, že žádný trestný čin nespáchal a ČR vůči
stěžovateli hrubě popřela práva garantovaná Úmluvou o lidských právech.
2.
Všechna
obvinění stěžovatele z let 2010, 2011 a 2012 za pěstování a zacházení
s konopím s obsahem nad 0,3 % THC však byla státním zastupitelstvím zrušena
pro údajnou nepříčetnost stěžovatele. Celkem bylo v letech 2009 - 2012
z výzkumnické farmy stěžovatele policií zkonfiskováno zhruba 2500 rostlin
konopí, přestože stěžovatel žádal policii, státní zastupitelství, soudy, vládu
i parlament o spolupráci a od roku 2000 marně žádal ministerstvo zdravotnictví
o vydání povolení a od roku 2009 – 2012 podal 7 žádostí policejnímu
prezidentovi o policejní ochranu. Protože se stěžovatel opravnými prostředky nedomohl
řádného soudního projednání obvinění z let 2010 a 2011 ani u
Ústavního soudu ČR, neboť je přesvědčen, že žádný trestný čin nespáchal, budou
stížnosti na tato rozhodnutí ČR zaslány k rozhodnutí Soudu pro lidská
práva. Stručně
k důkazům ignorace právního řádu Českou republikou při obvinění
stěžovatele v letech 2010, 2011
a 2012: Kromě nových důkazů uvedených pod bodem 4 a 5 této stížnosti vážících
se také ke stížnosti 66981/12 stěžovatel ČR doložil důkazy, že policie nemá
žádnou právně závaznou metodiku měření
THC v konopí a postupuje tak v rozporu s právně závaznou evropskou
metodikou uvedenou v příloze č.1.Nařízení ES č. 1122/2009 a v rozporu
s definicí rostliny konopí dle § 2 písm. f) zákona o návykových látkách (celá
nadzemní část rostliny včetně vrcholíku). Policie měří THC v konopí dle
své libovůle z několika gramů na THC potentního vrcholíku. Tím navyšuje
obsah THC až stonásobně a kriminalizuje každého pěstitele konopí. Přestože je
pěstování konopí (bez vyjímky) dle § 29 zákona o návykových látkách do 100 m2 pěstitební plochy na
občana povoleno bez hlášení úřadům a dle judikátu Nejvyššího soudu ČR ze dne
30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č.9/2008)
není pěstování a zpracování konopí s obsahem nad 0,3% THC k alternativní
léčbě trestným činem, je k občanům přistupováno s presumpcí viny,
veškerá úroda je jim zkonfiskována a THC v konopí je pak měřeno v rozporu
s právně závaznými předpisy. Žádosti stěžovatele o provedení vyšetřovacího
pokusu v souladu s trestním řádem byly opakovaně zamítnuty. Evropská metodika
kromě přesného postupu sběru a zpracování konopí uvádí validitu měření konopí
na obsah THC z minimálně 50 kusů rostlin konopí, minimálně 30 cm dlouhých samičích
vrcholíků a nejpozději měřených na THC do 10 do odkvětu, tzn. maximálně do 10
dne od tvorby semene, protože následně se obsah THC přirozeně navyšuje! Aby
toto nezákonné jednání policie stěžovatel doložil zcela explicitně, v roce
2012 na výzkumnické farmě zasadil mj. také odrůdu konopí Finola certifikovanou pro
celou EU a následně byl za její zpracování obviněn. Analogické popření práva se
pak dělo ignorancí ČR k materiálnímu pojetí trestného činu v § 12
trestního zákoníku, kdy trestný čin musí jevit znaky škodlivosti pro
společnost, což se nestalo, nebo k § 31 trestního zákoníku, kdy čin jinak
trestný není trestným činem, pokud společensky prospěšného konání nelze
dosáhnuti jinak, což v ČR nelze stejně jako v případě § 28 trestního
zákoníku pojednávajícího o netrestnosti jednání v krajní nouzi při ochraně
vlastního života a zdraví.
3.
Stěžovatel
Soudu pro lidská práva ve druhé stížnosti Soudu pro lidská práva 1332/13 doložil, že byl v roce
2013 projednáván návrh soudu zbavit stěžovatele právní způsobilosti.
Okresní soud v Olomouci však souhlasil s názorem soudního znalce, že
pro zbavení či omezení právní způsobilosti stěžovatele není důvod a návrh
soudu zbavit stěžovatele právní způsobilosti zamítl (viz příloha 3 – rozsudek Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 39 Nc 1631/2012 -166 ze dne 26.9.2013).
4.
Stěžovatel ve stížnosti Soudu pro lidská
práva 66981/12 doložil, že české soudy včetně Ústavního soudu ČR ignorovaly
řádně odůvodnit stěžovatelem napadená mylná tvrzení soudů k evropskému právu a zcela mylně
vyložily zákonnou povinnost České republiky notifikovat u Evropské komise
ustanovení novel zákona o návykových látkách s povahou technického předpisu
(§§ 8 a 24
- pěstování a zacházení s konopím s obsahem nad 0,3% THC) dle
povinnosti evropské směrnice 98/34. České soudy mylně uvedly, že se na ČR
vztahuje výjimka článku 10 směrnice 98/34, a proto ČR notifikaci zákona o
návykových látkách provádět nemusí. Ústavní soud ČR rovněž odmítl uznat závažné
pochybení Nejvyššího soudu ČR, který zamítl žádost stěžovatele, aby Nejvyšší
soud ČR jako jediný oprávněný soud v ČR položil předběžnou otázku Soudnímu
dvoru. V roce 2012 však ČR pod číslem 2012/329/CZ notifikovala dle povinnosti
směrnice 98/34 novelu zákona o návykových látkách provedenou zákonem č.
273/2013 Sb. s platností od 10.9.2013, čímž česká exekutiva popřela
mylné tvrzení českých soudů, že se na zákon o návykových látkách vztahuje
výjimka článku 10 směrnice 98/34 a notifikaci provádět nemusí! Z ustálené
judikatury Soudního dvora k nenotifikované právní normě s povahou
technického předpisu dle směrnice 98/34 totiž vyplývá právní neúčinnost a
nevymahatelnost příslušných zákonných ustanovení, a tedy i nemožnost
stěžovatele odsoudit, že neměl k
pěstování a zacházení s konopím nad 0,3 % THC příslušné povolení (viz příloha 4 – rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR č.j. MZDR 40243/2013 z 7.11.2013)!
5.
Stěžovatel
ve stížnosti Soudu pro lidská práva 66981/12 doložil, že české soudy
včetně Ústavního soudu ČR zcela ignorovaly obhajobu stěžovatele opírající se
o ustanovení § 5 odst. 5 zákona o návykových látkách, které občanům povolovalo
bez jakéhokoliv dalšího povolení státním orgánem zacházet s konopím (bez
vyjímky) k účelům pokusnickým. Přesto byl stěžovatel za výzkum léčby
konopím odsouzen. Teprve novela zákona o návykových látkách a zákona o
léčivech schválená jako zákon č. 50/2013 Sb. platný od 1.4.2013 (zákon známý
české veřejnosti jako zákon „konopí do lékáren“), zásadně revidoval § 5
odst. 5 zákona o návykových látkách o specifikaci legálního zacházení
s konopím pouze a jen na konopí s obsahem do 0,3 % THC. Citace předmětného
zákonného ustanovení od 1.4.2013 nově uvádí: „Povolení k zacházení
se nevyžaduje k
získávání, skladování a zpracování
konopí, které může obsahovat nejvíce 0,3 % látek ze skupiny
tetrahydrokanabinolů, a to
pouze k účelům průmyslovým (pro vlákna a semena) a pokusnickým, jakož i
k obchodu s konopím za těmito účely.“
6.
Stěžovatel
byl v roce 2013 českými a zahraničními nevládními organizacemi, lékaři,
vědci a profesory Slezské a Palackého Univerzity v Olomouci nominován
za výzkum léčby konopím na Cenu města Olomouce, odkud stěžovatel pochází a
kde žije (viz příloha 5 – nominace stěžovatele na Cenu města Olomouce z 28.3.2013). V nominaci předkladatelů bylo navrženo ocenit celkem 6
olomouckých osobností podílejících se od 50 let 20.století na výzkumu léčivých
účinků konopí. Cenu města Olomouce na základě uvedené nominace následně získal Olomoučan
a světoznámý vědec Doc. RNDr. Ondřej Lumír Hanuš, DrSc., který pracuje na
Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a je objevitelem prvního tělu vlastního
kanabinoidu anandamidu, což potvrdilo existenci endogenního kanabinoidního systému (nejen) člověka a dalo porozumět, proč je léčba kanabinoidy účinná na tolikero nemocí. Doc. Hanuš se stěžovatelem dlouhodobě spolupracuje a
byl jedním z prvních významných odborníků podílejících se na vzdělávání odborné a
laické veřejnosti v rámci výzkumu „Konopí je lék“ a opakovaně veřejně protestoval proti kriminalizaci této věci. Bohužel právě olomoucký přednosta onkologie v roce 2010 prohlásil v neprospěch stěžovatele v procesu, který je předmětem této stížnosti Soudu pro lidská práva, že konopí neléčí rakovinu, když pozitivní protibolestivý a paliativní účinek konopí je doložen staletími a proti panu přednostovi svědčila žena, klientka stěžovatele, které se za 2 měsíce léčby konopným extraktem zmenšily nádory rakoviny o téměř půl centimetru a doložila to lékařskou zprávou. (Nejen) Onkologicky nemocnou svědkyni Olgu Novotnou najdete na serveru YOU TUBE ve filmu Konopné pašije.
7.
Stěžovatel
společně s lékaři, vědci a dalšími odborníky v roce 2013 českému parlamentu
doložil důkazy, že zákon č. 50/2013 (konopí do lékáren) nemocným občanům
zcela znepřístupnil použití konopí k léčbě a tolik potřebnému výzkumu pro
jejich cenovou nedostupnost (měsíční nálady jsou více než 1/3 české průměrné měsíční
mzdy pracujícího člověka!) a doložil, že právní situace v ČR je pro občany
nejhorší od roku 1989, kdy v ČR došlo k politické změně na
demokratický právní stát. Současně stěžovatel parlamentu opětovně předložil
další legislativní návrh, jak situaci právně vyřešit (viz příloha 6 – důkazy a návrh stěžovatele na zajištění dostupnosti konopí léčbě a výzkumu z 17.11.2013).
Přílohy jsou uvedeny k případnému ověření
pravdivosti či ke stažení na internetové adrese http://esplp.blogspot.cz/
V Olomouci dne 17.listopadu 2013
Dušan Dvořák, 12.1.1962, Tylova 2, 779 00
Olomouc, Česká republika
